Po loňské dobré zkušenosti jsme letos nevynechali příležitost vyzkoušet si, jak bolí nohy, pokud jdete do školy opravdu PĚŠKY. Ne autobusem, vlakem, na kole, či na koloběžce, ale opravdu po svých. Dřív, když děti docházely do škol ze vzdálenějších míst pěšky, muselo být něco jinak. Buď musely děti vstávat a vyrážet na cestu dřív, a nebo musely chodit rychleji. Nám se podařilo do školy dorazit akorát k obědu :-). To ale neznamená, že že jsme se nic nenaučili. Při chůzi krajinou, ve smíšených věkových skupinách a při aktivitách, které nachystali starší spolužáci se někdy dá naučit víc, než v lavicích ve třídě, nebo na žíněnkách v tělocvičně.
