Citlivá doba vyžaduje citlivé duše. Citlivé duše se mimo jiné pěstují ponorem do lázně poezie a to opakovaně. Poezie je jako cesta přes hranici k sobě. Opatrně kolem nás pocity a jejich vyjádření našlapují a čekají, zda si uděláme tu správnou podobu časoprostoru. Přestože jsou básně zcela legitimním a uznávaným literárním útvarem, tvořit je a prezentovat má svá úskalí. Prezentovat je veřejně je pro každého výzvou největší. Věřím, že každým takovým krokem se nějak dostáváme blíž sami k sobě, nehledě na výsledek. Jediným skutečným měřítkem básně je pro mě vnitřní prožitek. Dal jsem tomu sebe, vidím, cítím, slyším se tam? Volá na mě ten výsledek? Zajímá mě, zajímám sama sebe? Jsem pro sebe zajímavý tím, jak jsem se sám sobě odhalil? Podobné procesy se mohou odehrávat i na straně posluchače. Je to tak trochu soutěž o pozornost. Co v našem světě převládá? Jsem ještě ochoten dopřát sluchu textu, který nechce být jen tak levně a snadno odhalen?
O tyto zážitky nám jde a šlo i o letošní Kuřimi poetické. Je to prostor, kam může přijít každý sdílet své texty, tedy ideálně pokud se organizátorům předem ohlásí, ale rozhodně každý, kdo si chce první májový den užít posluchačsky tento poetický ponor. Letošní Kuřim navštívili mimo jiné také známé tváře. Nakladatel a básník Martin Reiner okouzlil svou přirozenou profesionalitou, nadhledem, hravostí, humorem. Přivezl s sebou také Markétu Mikuláškovou a její čerstvou básnickou sbírku. K nim se přidala Soňa Kubíčková alias Básnířka SK, která vždy udivuje svým fyzickým básnictvím plným hravosti a slovního kouzlení. Tak trochu neplánovaně se dalším středobodem programu stala rodina Šiprových, která se stala v podobě táty Jirky a dcery Terezy také součástí recitace. Poezii je třeba zalévat, ale také ředit. O to se letos postaral Kryštof Nawrath, který svou kytarou a hlasem vytvářel spojník mezi jednotlivými básníky a básnířkami. Závěrem májového dne jsme se trochu přeladili souborem lidové hudby Za Oponou, která fungovala jako fantastický jukebox, plnící přání nadšeným posluchačům.
