Epochu zeměpisu zakončili Peregríni, celodenním výletem do hlavního města našich dlouholetých „bratří a sester“ ze Slovenska … do Bratislavy. Cesta vlakem byla příjemná u čtení, povídání a her a v Prezidentské zahradě už nás čekali přátelé z bratislavské waldorfské školy, kteří nám připravili se svojí paní učitelkou Ivou krásnou, komentovanou prohlídku jejich zajímavým městem. Jejich srdečnost a milý klid … je prostě slovenský standard. Bratislava vůbec není „nudně moderní – vyšlechtěné turistické město“. Stále zde najdete zcela osobitou architekturu zahrnující všechna období, kterým město prošlo za dlouhá staletí a působí velmi autenticky, až někdy surovým a dobrodružným dojmem opuštěných míst, které mají svá ukrytá tajemství, která jsme tak rádi objevovali jako děti. A na druhé straně zde najdete doslova supermoderní … „kosmickou architekturu“ výškových budov, ale i funkcionalismus, socialistický realismus a krásné historické památky. Co je úžasné, že všude se pohodlně dostanete bratislavskou MHD, která jezdí tak často, že se snad ani nemusíte dívat na hodinky – kdy vám to jede, ale jen v pohodě dojdete na zastávku … a za chvíli už frčíte na konec města ke hradu. Výpravu jsme zakončili na úžasném hradě Děvín, krásně opečované a udržované zřícenině se silnou atmosférou středověku. Jeho historie je opředena mnoha zajímavostmi i legendami sahající až do keltské kultury. Toto vše nám sympatická průvodkyně vyprávěla celou hodinu a slovenštině jsme velmi dobře rozuměli. A z hradu výhled na soutok siláka Dunaje s krásnou a jemnou řekou Moravou. Prostě, … my starší ročníky … jsme si zase připadali tak trochu … doma.
