aneb 10 týdnů na dálku

V pondělí 25. května se opět budeme moci sejít ve škole a věřte nebo ne, moc se na to těšíme. To, že je naše škola zatím velmi malá, nám v tuto chvíli přináší určité zjednodušení situace. Také to, že do lesa to máme ze školy celých 100 metrů, nám pomůže trávit maximum času v přírodě na čerstvém povětří. To vše nám umožní pokračovat do prázdnin v téměř plnohodnotné DiviZnové výuce a přitom dodržet všechna možná hygienická opatření, která jsou od nás požadována.
Doufáme, že uplynulých 10 týdnů učení na dálku zůstane už jen v našich vzpomínkách, podobně jako jiné mimořádnosti ve vzdělávání, třeba vzpomínky na uhelné prázdniny jiných generací. A jak takové vzpomínky budou vypadat v DiviZně?

Třeba takto:

Zpráva o uzavření škol si nás našla v úterý 10. března během velké přestávky. Nejprve jsme jí moc nevěřili, pak jsme se domnívali, že se bude týkat jen velkých škol se stovkami dětí, a nakonec, když už bylo jasné, že ve středu zavíráme všichni, že je to jen na chvíli. Třikrát jsme byli vyvedeni z omylu a nezbylo, než se s nastalou situací popasovat…

První dávkou úkolů pro děti bylo dokončení zápisů v sešitech, procvičení probraného, dočtení knihy, doháčkování obalu na flétnu či čepice nebo dopletení ovečky.

V dalších dvou týdnech jsme zasílali podněty k opakování, ale pak začalo být zřejmé, že to chce něco nového. Zrodila se myšlenka nahrávat pro děti příběhy a písničky; nápad rychle zakořenil a podle ohlasů přinesla naše Radiotéka, jak jsme portfolio nahrávek nazvali, mnoho radosti. 

Užili jsme si psaní a posílání opravdových dopisů a čekání na dopis od spolužáka ve schránce.

Jak čas běžel, stalo se naléhavou potřebou, aby se děti spolu mohly vidět. Začali jsme se tedy pravidelně “scházet” a mávali si do kamer. Malíři se viděli nejen se svými spolužáky, ale i s našimi třídními skřítky, kteří se ze školy také na tento čas odstěhovali. Na dálku jsme společně zpívali, říkali si básničky česky i anglicky, a dokonce jsme zkoušeli hrát i na flétny.

Pro Písaře se objevila nabídka individuální videovýuky – nejprve angličtiny, později i matematiky. Děti vždy pracovaly velmi soustředěně; tak se jim to mnohdy nedařilo ani ve šťastných časech před koronou.

Aby výuka přinášela i zážitky a radost, přicházely do rodin podněty, jak prožít různé slavnosti, jež bychom si jinak užívali společně: smrtná neděle, pesachová slavnost, písařská zkouška a hledání pokladu.

Malíři procvičovali psaní písmen i čísel nejen na papíry, ale i na dlažbu či dřevěný plot, někteří dokonce i na domácí tabuli. Počítali tam i zpět, krokovali a vydupávali násobkové řady. Při procházkách venku hledali rozkvétající kytičky, jejich barvy nebo třeba slova na určité písmeno a doma po návratu je zapisovali. Naučili jsme se na dálku i pár nových písmen, malovali pohádky nebo třeba modelovali z vosku písmenkové hádanky pro kamarády.

Všech deset týdnů jsme zažívali velkou pomoc a podporu od rodičů, kteří neúnavně tiskli, organizovali, vysvětlovali a pobízeli, za což jim patří velmi upřímný dík.

Zážitek nesamozřejmosti dříve běžných věcí, jako společné zpívání a hraní, humor, vyprávění, sdílení, nás všechny velmi obohatil a věříme, že i dětem vtiskl jistou dávku vděčnosti za možnost chodit do školy.