Třídenní peregrínská kajícnická pouť po hvozdech bělokarpatských zakončena byla na hradě Brumově. Tam Peregríny přivítal hradní pán Bořivoj z Brumova se svou chotí Ladou a na jejich počest vykonal soud nad chuďasem z podhradí Měškem, obviněným z krádeže (kdy v hladomorně nakonec skončil proradný správce hradu Metoděj). Na noc potom Peregríni složili hlavy ku spánku na baštách. S ranním sluncem byli naši poutníci pozváni k bohatě prostřenému stolu a posilněni, vydali se v bylinkářství, šití měšců, znalectví heraldiky a boji zdokonalovat. Vtom však do všeho dění přijel haličský kníže Věslav, který jal se nemilosrdně vymáhati na pánu z Brumova starý dluh. Boj měl rozhodnouti o dalším osudu brumovského panství. Za hradního pána bíti se šel jeden z poutníků, kníže Věslav byl však ve zbrani zručnější, rychlejší a obratnější. Již by bylo vše pro pána z Brumova špatně dopadlo, když tu srdce knížete Věslava obměkčit se nechalo hudbou a přáním našich Peregrínů. Peregríni, po vyjevení všech svých dobrodružství ze své pouti a tím také prokázání svých ctností, byli pasováni do stavu rytířského. Na oslavu tohoto pasování i velkého usmíření hradního pána Bořivoje z Brumova a haličského knížete Věslava proběhla velkolepá hostina.
