DiviZnoví Zahradníci uzavřeli na holasickém Statku svou cestu Od zrna ke chlebu. Pravda, cesta se jim díky loňské covidové uzávěře poněkud protáhla, takže je třeba si ji trochu připomenout.
Cesta započala již přede dvěma lety v říjnu zoráním a osetím školního políčka, pokračovala přes zimu, jaro až do léta pozorováním, jak si obilí na políčku vede. V srpnu nás přivedla ke žním a mlácení.
Před další podzimní covidovou uzávěrou stihli Zahradníci postavit a vysušit hliněné pece. Na dožínky a pečení chleba už bohužel nedošlo. Jaro bylo také pro chození do školy poněkud nepříznivé, a tak na samotné pečení chleba přišlo až teď. A patrně na poslední chvíli…
A jak to vlastně probíhalo? Na holasický Statek dorazili Zahradníci již v předvečer pečení, aby po důkladné rozvaze a mletí mouky zadělali kvas na čtyři druhy chleba a na dalamánky. Zatímco Zahradníci v noci spali, kvas pracoval…
Ráno, hned po snídani, začalo vytápění pecí. Topilo se nejenom ve dvou malých pecích, Jůlince a Peciválovi, které pro tento účel Zahradníci před rokem postavili, ale i ve starším a větším bráškovi Zilvarovi, který už nějakou dobu na holasickém Statku slouží (hulí). Topení v pecích trvalo přes dvě hodiny, aby byly pro pečení dostatečně vyhřáté.
Ti kdo netopili, zadělávali zatím v teple Statku z kvasu chlebové těsto. Po jeho nakynutí nastal pravý čas sázet chleby do pece.
Nejprve Zahradníci v Zilvarovi upekli chlebové placky na svačinu a snížili tak teplotu v peci, aby bylo možné sázet chleby. Do Zilvara se vešly hned čtyři více než kilové bochníky. Do Jůlinky pak Zahradníci nasázeli dalamánky, které připravili výhradně z vlastní celozrnné mouky. A pak už se jenom čekalo. Na dalamánky 20 minut, na chleby 40 minut.
Po vytažení chlebů i dalamánků z pece následovalo jejich potření vodou, aby se pěkně leskly, a pak už jenom čekání, než vychladnou. Mezitím Zahradníci vařili česnekovou polévku k obědu, kterou pak spořádali s čerstvými dalamánky. Bylo to delikatesní…
Odpoledne následovala komentovaná ochutnávka různých druhů chlebů, při které se všichni olizovali až za ušima. Zbytek bochníků byl rozdělen tak, aby si každý domů odvezl pořádný kus a mohl obšťastnit i své rodiče a sourozence.
Na závěr této dlouhé cesty ještě Zahradníci sehráli utkání v badmintonu a vyrazili lesem na cestu zpět ke svým domovům.
