Cestu od zrna ke chlebu zakončili DiviZnoví Tovaryši na holasickém statku. Ale i na konci cesty museli ještě urazit pěkný kousek… Takže:
Do Holasic Tovaryši dorazili už v pátek v podvečer. Samotný večer zasvětili Michaelské slavnosti v nedaleké Mločí kapli, pozdní večer pak zadělávání kvasu na sobotní chléb. Použili kvásek, který už předtím řadu dní „vykrmovali“ ve škole.
Ještě než ráno za Tovaryši dorazili jejich rodiče, měli už děti zadělané chlebové těsto a tak na přivítanou s rodiči zapálili oheň v pecích. V těch malých (Julince, Bambulce a Čoudilovi), které před pár týdny sami postavili, tak i v dědovi Zilvarovi, který už pár let peče (a hulí). Zatímco péči o oheň v pecích převzali tatínci, Tovaryši vyrazili do sadu sbírat padaná jablka, ze kterých pak lisovali mošt. V té době se maminky jaly přípravy obědové polévky. A to už nastal čas na další zpracování chlebového těsta a jeho přemístění do ošatek k dalšímu nakynutí a také k uválení malých dalamánků.
Jako první z pecí byl vytopen Zilvar, který nazahálel a upekl velkou hromadu lahodných placek, které Tovaryši se svými rodiči přikusovali k polední polévce. Mezitím dosáhly správné teploty i malé pece, a mohlo začít sázení. Chlebů do Zilvara a dalamánků do Julinky, Bambulky a Čmoudila. Dalamánky byly upečeny za dvacet minut, kdežto velké chleby si daly načas, takže před jejich vytažením z pece stihli ještě Tovaryši pro své rodiče v průjezdu statku vystřihnout krátkou hudební produkci.
Volnou chvíli, kdy chleby chladly, vyplnily děti výrobou másla ze smetany. No a pak už následovala hostina, při které všichni ochutnali tři druhy chlebů s lahodným čerstvým máslem. Zkuste si představit jak Tovaryšům chutnal chléb, který sami upekli ve vlastoručně postavených pecích, z mouky, kterou sami pomleli z obilí, které sami zaseli, sklidili a vymlátili. A navíc to vlastoručně utlučené (vlastně utřepané) máslo…
