Ve středu jsme s paní učitelkou Boženkou a Quirites navštívili Botanickou zahradu v Brně – a ocitli se jako ve stroji času. V jednu chvíli jsme byli v rovníkovém pralese, husté džungli plné nádherných květů připomínajících ty nejkrásnější ptáky, leknínů jejichž list je jako loď a až doroste, unese na vodě váhu malého dítěte … stromů které nabízí chutné pamlsky … a to vlhké mohutné vedro, kdy žádný stín nepomůže a vy zažíváte naprosto „jiný svět“. Pak ale časostroj ještě přitvrdí a vy jste v druhohorách – jako ti malí kluci z příběhu Cesta do pravěku … a paní průvodkyně opět poutavě vypráví o rostlinách žijících v takovém prostředí … až každý z nás zcela přirozeně chápe rozdíl mezi nahosemenou a krytosemenou rostlinou, a různými strategiemi, jak tyto rostliny šíří svá semínka, která putují světem, ač nemají nohy ani křídla … ale svou chytrostí si je dokážou vypůjčit zvířecích kamarádů. Ale taky se dozvíte, jak se dokážou ochránit před tím, aby je ti zvířecí kamarádi úplně nesežrali. Občas máte pocit, že jste ve filmu Adéla ještě nevečeřela, ale nakonec zjistíte, že rosnatka si „masíčkem hmyzu“ jen přilepšuje stravu, aby mohla růst v půdě chudé na živiny, kde to žádná jiná rostlina nedokáže. Ale čaostroj neváhá, už vás nese dál – tentokrát na divoký západ, do pouště plné kaktusů a sukulentů … dalšího území, kde jen s údivem zíráte na vynalézavost přírody zvládnout sebetěžší podmínky k životu a ještě u toho vytvořit všechno tak krásné, chutné a voňavé. Do Botanické zahrady určitě zajděte taky (o prázdninách v srpnu v noci pokvetou ty obrovské lekníny!). Zážitek krásné přírody je prostě úžasně motivující – jak k ochraně tohoto bohatství … tak k touze po prožití krásného života.
